Reklama
 
Blog | skalakjan@gmail.com

Jak jsem ten důlek nakonec našel

V polovině osmdesátých let minulého století (v roce 1986) jsem potiskl své první tričko. Bylo mi 12 a teda potiskl – vyřízl jsem do čtvrtky symboly „U“ a „2“, čtvrtku řádně přišpendlil k bílému nátělníku a přesprejoval červenou barvou. Vyvedlo se perfektně, byl jsem pyšný a soudružky učitelky si měly o čem povídat. Od rodičů jsem sklidil něco jako pochvalu, ani jsem za „zničené“ tričko nedostal. Krátce na to následoval druhý potisk – tentokrát nepoměrně složitější – červená písmena „The Wall“ tak, jak vypadala na dvojalbu. A pak – na dlouhá předlouhá léta – potisk poslední  „Pražský výběr“ u příležitosti turné Adieu CA. Na ten jsem již měl i svého prvního zákazníka, spolužáka houslistu, se kterým jsem tehdy na studiích při konzervatoři ve městě perníku vypil svůj první litr červeného vína.

Přesně po třiceti letech naplněných krkolomnou a potácivou chůzí zejména po Praze, Pardubicích a přilehlých oblastech jako Poříčany, Svítkov, Pečky a Nový Jork, jsem potiskl své třetí tričko. Tohle:

Kurt Vonnegut - tričko s potiskem ve stylu Art

Kurt Vonnegut – „I had absolutely no reason to move in any direction.“ (tričko-potisk-art)

Udělal jsem printscreen z téhle scény z filmu Matka noc dle Vonnegutovy předlohy, ve které Mistr sám na malou chvilku ustrne ve zpomaleném záběru a pak za hudby Arvo Pärta mizí v davu. (Je to věru má oblíbená scéna.) Pak jsem si s obrázkem, který vyšel kupodivu velmi kvalitně, hrál a hrál až vznikl tenhle – nezdráhám se tvrdit, že vskutku zdařilý motiv k potisku na tričko. Přidělal jsem k němu něco rozházených písmenek, neboť dle zasloužilých copywriterů písmo, jenž se vzpírá stereotypu běžného zápisu, snadněji se stává předmětem zkoumání a vytiskl hotové péengéčko na speciální transferovou fólii, ze které se pak metodou tepelné sublimace obrázek během 30 vteřin a 190-ti stupňů Celsia, vpálí do bavlněného vlákna a září tak na věčné časy. S tím nebudu moc otravovat, je to poměrně věda, ale vypadá to líp než digitální potisk, barvy jsou živější a potisk není tak gumový, což je výhoda hlavně v létě.

No, každopádně zjistil jsem, že po peripetiích uklízeče a Slavnostech skladníka (dvou mých posledních zaměstnáních, během kterých jsem byl zaměstnáván neustávajícím přísunem stresu a i přesto jsem žadonil a prstíčkem hrabal, abych směl pracovat pro někoho jiného, není nic přirozenějšího a jednoduššího (v uvozovkách), než začít dělat to, co mě naplňuje a baví. Dělám trička. Taková, jaké bych nosil sám, případně jaká by se mi líbila na slečnách.

Jasně, že je to nejistota a odpovědnost atd atd, ale život se mi stal nějak srozumitelnějším, čistším a hlavně asi smysluplnějším. Tu odpovědnost jsem pochopil až teď. Léta jsem se totiž ocital v zaměstnáních (a neříkám, že v nějakém ještě někdy neskončím), kde jsem dumal nad tím, co by se stalo, kdybych tam nebyl nebo kdybych se na to na hodinu vyfláknul. Unikalo mi poslání nejspíš. Nebo aspoň ten pocit poslání, mise. I když se teď, když jsem sám na sebe, taky pinožím kolem zařizování a pičičáren, ne, že ne. Ale jsou to MOJE pičičárny a ty mám rád.

Lámal jsem si hlavu co se životem, vesmírem a vůbec, ale jak se říká v seriálu Westworld: „Lidská mysl je zahrada, obehnaná vysokým plotem“.

Westworld - tričko s potiskem uman mind is a garden surrounded by a high fence

Westworld – Human mind is a garden surrounded by a high fence (potisk-tričko-art)

Jo a s tím důlkem je to jak napsal krásně, výstižně a s osobním zaujetím Tomáš Hajzler, kterému btw za to děkuju. Trvalo to léta, ale nakonec se podařilo. V určitých okamžicích během tvoření pak naše vnímání překračuje hranice mysli a všechno to (naštěstí a alespoň na okamžik) dává smysl. Tak přibližně to jsem vám chtěl říct.

Díky, že jste dočetli až sem a ať vás Síla provází…

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama